Ahoj všichni příznivci běhu!
Dnes bych se s vámi chtěl podělit o trochu detailnější pohled na jeden z mých nedávných tréninků, který mi dal docela zabrat, ale zároveň mi ukázal, že forma tam snad je. Konkrétně šlo o úterní (8. dubna 2025) intervalový trénink, který měl na papíře docela výživnou strukturu: 2km - 400m - 1.2km - 400m - 1.2km - 400m - 2km, proložené samozřejmě poctivým rozklusem, abecedou, rovinkami a na konci výklusem.
Plán zněl jasně, jaká byla realita?
Cílem bylo odběhat jednotlivé úseky v předem stanovených tempech, které se pohybovaly od svižnějších aerobních zón až po ty opravdu rychlé, kde už člověk lapá po dechu (oblast VO2max). Pauzy mezi úseky byly nastaveny na 2 minuty, aby si tělo stihlo aspoň trochu odpočinout.
Když jsem si pak doma stáhnul data z hodinek (mrkněte na graf, pokud ho sem přidám!), byl jsem vlastně docela spokojený. A teď proč:
Co se povedlo na jedničku:
Dodržené tempo: Tohle mě potěšilo asi nejvíc. Plánovaná tempa pro jednotlivé intervaly jsem trefoval skoro neuvěřitelně přesně. Často jsem běžel přesně na té rychlejší hranici povoleného rozsahu. Poslední 2km úsek byl trochu rozkolísaný.
První 2km úsek za 4:11 min/km (plán 4:16-4:33).
Čtyřstovky s částečnou progresí: 3:48, 3:40 a 3:33 min/km (plány byly 3:44-3:55, 3:38-3:48 a 3:35-3:44).
Oba 1.2km úseky o trochu rychleji za 4:09 a 4:03 min/km (plán 4:11-4:24), což je lehce rychleji než plánovaný interval (4:11-4:24 min/km), ale stále v toleranci a s dobrou tepovou odezvou.
I ten poslední, už dost náročný 2km úsek, jsem zvládl za 4:11 min/km (plán 4:16-4:33). Tohle ukazuje, že už mám snad docela dobře zmáknuté vnímání tempa.
Konzistence: Až na mírné kolísání tempa v posledním úseku, jsem dokázal udržet nasazené tempo po celou hlavní část tréninku.
Rámec tréninku: Rozklus, protažení, rovinky i závěrečný výklus proběhly víceméně podle plánu a splnily svůj účel.
Ale... vždycky se najde nějaké "ale":
I když čísla vypadají skvěle, při pohledu zpět a na data vidím pár věcí, které by šly udělat lépe:
Běh na hraně?: Jak jsem zmínil, běžel jsem často přesně na té nejrychlejší hranici plánovaného tempa. Otázka je, jestli to bylo úplně optimální. Byl to projev dobré formy, nebo jsem to možná trochu "přepaloval"? Cílem intervalů je často pohybovat se uvnitř dané zóny, ne nutně na jejím limitu. Trochu jsem to pocítil v tom posledním 2km úseku – i když jsem ho zvládl v limitu, tepovka (průměr 157 vs. 149 v prvním 2km) i pocitově to bylo už znatelně těžší. Možná by bylo chytřejší mířit na střed plánovaného tempa a mít víc rezervy na celý trénink.
Začátek intervalu - vždy o něco rychlejší tzv. přepálený start
Celkový dojem a ponaučení:
I přes tyhle drobné poznámky to byl ale skvěle zvládnutý trénink, ze kterého mám radost a který mi dodal sebevědomí. Ukázal mi, že dokážu držet i rychlejší tempo po delší dobu a že mám dobrou kontrolu nad svým během.
Hlavní ponaučení pro příště? Možná zkusit být o trochu konzervativnější a nemířit hned na hranu plánovaného tempa, ale spíše na jeho střed. A také se snažit dodržet strukturu tréninku na 100 %, včetně přechodů mezi fázemi.
Co vy, jak bojujete s tempem při intervalech? Trefujete se, nebo vám to občas ulítne? Podělte se v komentářích!
Mějte se fajn a běhu zdar!
