🔺Týden 16/52 ✅

Každý závodník vám potvrdí, že poslední týden před důležitým závodem je jiný. Intenzita jde dolů, tělo odpočívá a hlava postupně přepíná do módu „závodní pohotovost“. Tenhle týden byl přesně takový, ale jak se brzy dozvíte, ne všechno šlo podle předem nalajnovaného scénáře.

Ladění formy: tréninky s nohou na plynu jen zlehka 🚦

V úterý mě čekal jediný skutečně ostrý trénink týdne – tempový běh na 5 km a k tomu závěrečných 6×400 metrů. Byl to trénink, kdy jsem se cítil opravdu silný a měl jsem z něj fantastický pocit. Dobrý začátek týdne.

Zbytek týdne se nesl v odlehčeném duchu. Ve středu a čtvrtek jsem zařadil jen lehké výklusy a v pátek už přišla na řadu jen krátká aktivace v podobě několika svižných rovinek. Tělo bylo odpočaté, mysl klidná a od čtvrtka jsem dokonce stihl pár krátkých poobědních spánků – luxus, který se obvykle do mého běžného programu prostě nevejde.

Den závodu: Pardubická desítka 🏁

Sobota ráno, počasí ideální: příjemných 17 °C, prakticky bezvětří. Předstartovní atmosféra byla perfektní. Poctivě jsem se rozklusal, protáhl, udělal si abecedu a cítil se výborně připraven. „Dneska to musí vyjít,“ říkal jsem si v duchu a hlídal si tep i tempo už při samotném rozběhání.

Po výstřelu ze startovní pistole jsem rychle našel své ideální tempo kolem 3:50 až 3:55 min/km. Běželo se překvapivě lehce, hlava byla nastavena správně a nohy krásně spolupracovaly. Všechno šlo přesně podle plánu.

Pět kilometrů – a pak tma 😱

Jenže zrovna ve chvíli, kdy jsem se přehoupl přes polovinu závodu, se stalo něco nečekaného. Hodinky Coros Pace Pro, které jsem měl poprvé na závodě, se rozhodly, že mě přestanou informovat o čemkoliv užitečném. Prostě zhasnul displej. Úplná tma.

Aktivita běžela dál, hodinky každých 1000 m poslušně pípaly, ale já netušil vůbec nic: žádné tempo, žádný tep, žádná čísla, která by mě uklidnila nebo nakopla. Najednou jsem musel běžet jen podle pocitu – a to byl problém.

Když běží hlava místo nohou 🧠

Od té chvíle nastala bitva mezi mou hlavou a nohama. V duchu jsem řešil, jestli neběžím příliš pomalu, nebo naopak příliš rychle, a tato nejistota se projevovala v proměnlivém tempu a postupně i narůstající únavě. Když nevíte, jestli jste na tom dobře, automaticky se vám zdá, že to jde špatně. Můj pohodlný závod se změnil v bitvu o každý krok.

Cíl: slušný čas i přes komplikace ⏱️

Nakonec jsem cílovou čáru proťal v čase 40:57, což stačilo na 6. místo v kategorii a 41. místo z celkem 586 závodníků. Když jsem zpětně vyhodnotil výsledek, musel jsem uznat, že to vlastně není vůbec špatné – vzhledem k tomu, jak mě technika vyvedla z konceptu.

Ano, stále si myslím, že jsem měl na čas pod 40 minut, ale realita závodu ukázala, že je potřeba nejen trénovat nohy, ale i připravit hlavu na nečekané situace.

Co si ze závodu odnáším 🎓

Každý závod přináší zkušenosti – a tenhle byl obzvlášť cenný. Vím, že forma byla vyladěná správně, odpočinek tělu prospěl a že potenciál na lepší výkon existuje. Zároveň mě ale tahle epizoda naučila, že se nesmím příliš spoléhat jen na čísla na displeji. Hlava musí být připravena reagovat i na „datovou slepotu“.

Příště už si určitě nevezmu dvoje hodinky, ale místo toho zkusím mentální trénink – být připravený na vše, co se může během závodu stát. Očekávat neočekávané.

Týdenní statistika v číslech 📊

• Celkově naběháno: 43,1 km

• Celková doba aktivit: 4 h 19 min

• TSS (zátěž): 259

Co bude dál? Cíl je jasný 🗓️🏅

Teď už se můj trénink zaměří na další klíčový závod sezóny – půlmaraton v Českých Budějovicích. Právě tam budu chtít zúročit vše, co jsem za poslední měsíce naběhal. Tento závod je jedním z mých hlavních cílů sezóny a zásadní zkouškou před říjnovým vrcholem, maratonem v Budapešti, kam směřuje celá letošní příprava.

Cesta pokračuje dál, a já se už nemůžu dočkat dalších výzev, které mě čekají!

Závěrečné zhodnocení ✅

Co se povedlo:

• Skvělé ladění formy a dobrý pocit v závodu.

• Slušný výsledek navzdory technickým komplikacím.

• Potvrzení, že trénink jde správným směrem.

Co se nepovedlo:

• Selhání techniky a následná psychická nejistota.

• Nepodařilo se udržet koncentraci jen na sebe.

Každá překážka je jen odrazovým můstkem k dalšímu zlepšení. Už teď se těším na příští závod, kde to snad už konečně prolomím a tu „čtyřicítku“ opět pokořím! 🍀