A je to za mnou - pojďme si to rozebrat

Maraton. Slovo, které v sobě nese zvláštní přitažlivost.
Je to zkouška, která odhalí, kolik toho máte naběháno - ale ještě víc, jak silnou máte hlavu, disciplínu a schopnost proměnit plán v realitu.

Nedávno jsem si splnil jeden ze svých velkých běžeckých snů - zaběhnout maraton v Budapešti.
A přestože vysněná hranice tří hodin tentokrát odolala o pouhých 89 sekund, vím jistě, že právě tenhle závod mě posunul nejvíc.

Nechci tu jen ukázat čas 3:01:29, ale podělit se o příběh každého kilometru - o tempo, tep, výživu, krize i momenty, kdy jsem si řekl:

„Tohle je ono. Všechno do sebe zapadlo.“

🧠 Čísla, která vypráví příběh

Když se na závod podívám zpětně přes data z TrainingPeaks, jedno je jasné - běžel jsem svůj nejdisciplinovanější závod.

Dva klíčové ukazatele z TrainingPeaks si zaslouží zvláštní pozornost:

• Normalized Graded Pace (NGP): 4:17 min/km. To, že je NGP stejné jako průměrné tempo, potvrzuje rovinatost tratě. Na kopcovitějším maratonu by NGP bylo rychlejší než reálné tempo.

• Intensity Factor (IF): 0.94. Tohle číslo je naprosto klíčové! IF porovnává náročnost aktivity s vaším prahovým výkonem (v tomto případě tempem). Hodnota 1.0 by znamenala, že jste běželi na úrovni svého hodinového maxima. IF 0.94 na tříhodinové aktivitě je známkou výborného výkonu. IF 0.94 znamená, že jsem běžel přes tři hodiny těsně pod svým prahovým výkonem - to se povede jen, když máte formu, výživu i hlavu dokonale srovnané.

⚖️ Pacing: klid na začátku, kontrola uprostřed, boj na konci

Prvních 5 km - brzdi, i když chceš letět

Dav, hudba, Dunaj po levé ruce a čekání pouze na startovní výstřel.
Nervozita je, ale ihned po startu to ze mě padá a hned od začátku si hlídám tempo, abych nepřepálil začátek. V hlavě mám i druhý hlas, který šeptá a nabádá:

„Takhle pomalu to fakt chceš běžet?“
Ano, chtěl. Protože přepálený start je začátek konce.
Tempo 4:20–4:23, tep postupně z 144 na 155 bpm. To je mírně pomalejší než průměrné tempo závodu. Výborný, kontrolovaný start, který šetřil cennou energii a nechal tělo postupně se adaptovat na zátěž. Tělo si sedalo, hlava se zklidňovala.

5.-30. km – maraton v rytmu metronomu

Tempo uzamknuto v rozmezí 4:15-4:18/km, tep stabilně kolem 157-160 bpm.
Tady jsem se dostal do svého rytmu. Běželo se mi skvěle, hlava byla čistá a já se soustředil jen na pravidelný krok a dýchání. Cítil jsem, jak tepovka přirozeně lehce stoupá k 161 bpm, i když tempo bylo stejné, což je normální. Tady se závod rozhodoval.
Z grafu to vypadá nudně - žádné výkyvy, žádné pády.
Ale právě v té „nudě“ je síla.
Tohle je maraton, který máš pod kontrolou.

30.-42. km – když tělo ztuhne, běží hlava

Po třicítce přichází moment pravdy. Stehna tuhnou, hlava začíná zpochybňovat všechno.
Ale přesně tady se ukázalo, že konzervativní začátek a precizní výživa byly klíčem.
Zatímco kolem mě běžci přecházeli do chůze, já držel 4:18-4:20.
A poslední dva kilometry? 4:01 a 3:55.
V cíli 3:01:29 - bez krize, bez kolapsu, jen čistý výkon a samozřejmě únava.

A pak jsem tam byl. Cílová brána. Poslední krok. Zastavení času. V ten moment se veškerá únava, bolest a úsilí rozpustily v jediné, drtivé vlně úlevy a nepopsatelné radosti. I když hodinky ukázaly 3:01:29 a vysněná „dvojka“ na začátku času mi tentokrát utekla, byl jsem neskutečně šťastný a hrdý. Pocit, že jsem to celé zvládl, že jsem se nevzdal a odvedl ten nejlepší možný výkon, co ve mně v ten den byl, to je něco, co se těžko popisuje slovy. Do očí se mi draly slzy štěstí, které smyly veškeré pochybnosti. Věděl jsem, že jsem si to vydřel, zasloužil a že to byl maraton, který mi dal víc než jen čas - dal mi potvrzení, že dokážu jít za hranice svých představ.

🩵 Síla v „nudné“ křivce

Když jsem po závodě otevřel grafy z TrainingPeaks, viděl jsem naprosto rovnou linii a byl jsem z toho mile překvapený.
Žádné výkyvy, žádné pády, žádné zoufalé zpomalení.
A přitom přesně tahle „nuda“ je známkou perfektně zvládnutého maratonu.

Data nejsou všechno, ale pomáhají chápat příběh

⚡ Palivo pro motor: Neversecond v hlavní roli

Říká se, že po 30. kilometru už to není o nohách, ale o žaludku a vůli.
A letos to byl poprvé závod, kde jsem neřešil energii, ale běh.

Můj plán:

• Den před závodem: 2× C30 drink v 500 ml vody - 2× denně

• 1-4 hod před startem: C30 drink + C30 tyčinka

• 15 min před startem: 1× C30+ gel s kofeinem

• Každých 25 minut → 1× C30 gel

• Každý třetí → C30+ s kofeinem (75 mg)

• Na každé občerstvovačce → pár loků C30 drinku

💡 Celkově:

• 8 gelů (z toho 3 kofeinové)

• ~300 g sacharidů (≈ 103 g/h)

• ~2 g sodíku, ~1.5-2 l tekutin

Pro laika to možná zní jako laboratoř, ale právě tahle disciplína v příjmu energie mi umožnila běžet stabilně až do cíle bez krize.
Nikdy jsem necítil, že bych „padal z cukru“.
A to je v maratonu polovina úspěchu.

Recovery: Do 30 minut po doběhu → P30 drink (30 g proteinu).
Chuť po maratonu? Nikdy lepší.

🧩 Kde se schovává těch 90 sekund?

I když jsem s výsledkem spokojený, data i pocit napovídají, kde vzít tu minutu a půl k vysněným 2:59:59:

1️⃣ Trochu víc odvahy na startu

První půlku jsem mohl běžet o 2-3 s/km rychleji.
Tělo by to nejspíš zvládlo - data žádný propad neukazují. (Proč nejspíše, protože za 42 km se může stát cokoliv a dojít může na každém kroku)

2️⃣ Pitný režim

Na stanicích jsem pil odhadem 100–150 ml.
Příště chci cílit na 250 ml, hlavně v teplejším počasí.
Lepší hydratace = menší riziko ztuhlosti ve finiši.

3️⃣ Závěrečné zrychlení

Asi chtělo zrychlit závěrečné tempo o něco dříve než 3 km před cílem.
Zde je to hlavně o vlastním pocitu a zkušenostech, které jsem s maratonem neměl žádné.

🍀Co fungovalo a co si beru dál

✔️ Výživa: perfektní.
Naprosto stabilní příjem sacharidů, žádné trávící potíže, žádný pád energie.
Neversecond systém se ukázal jako spolehlivý – a častější dávkování po 25 minutách bylo správné rozhodnutí.

✔️ Pacing: kontrolovaný a ekonomický.
IF 0,94, žádný drift tepovky – všechno, jak mělo být.

✔️ Bez zranění, bez krize.
To je pro mě osobně obrovská výhra.

✔️ Datové obrazovky: nastavení datových obrazovek na hodinkách.
Ano i to mi hodně pomáhalo soustředit se pouze na výkon. Pouze dvě datové obrazovky viz. obrázek.
Druhou obrazovku jsem použil asi pouze jednou za celý závod, takže příště se obejdu bez ní. Zároveň jsem měl nastavené zvukové upozornění každých 25min - VEM GEL.

✔️ Rodina
Velká podpora rodiny nejen během závodu, ale i během celé mé tréninkové cesty.
Rodina mě celou dobu podporovala a věřila mi víc, než jsem někdy věřil já sám. ❤️

💬 Závěrečné myšlenky

Budapešť pro mě nebyla jen závodem.
Byla potvrzením, že systematický trénink, chytrá výživa a trpělivost tvoří neporazitelnou kombinaci.

Tělo fungovalo jako metronom, hlava držela plán.
A to je možná víc, než číslo na hodinkách.

A i když jsem hranici tří hodin zatím jen lehce poškádlil, vím, že příště padne.
Protože tenhle maraton nebyl o zklamání - byl o důkazu, že když děláš věci správně a poctivě, tělo ti to jednou vrátí.

„Maraton tě vždycky naučí něco nového - a tentokrát to bylo, že dokonalost se skrývá v klidu, ne v chaosu.“

A jestli se chystáš na svůj první maraton – nebo chceš svůj čas posunout dál – zkus si z tohohle příběhu vzít jedno:
nejde o heroický výkon v první půlce, ale o chladnou hlavu, gely ve správný čas a víru, že posledních pět kilometrů máš pořád pod kontrolou.

🏁 Technické okénko

💙 Díky, že jste dočetli až sem.
Ať vám to běhá - s rozumem, plánem a srdcem.